Jdi na obsah Jdi na menu
 


Z šestého Zpěvu Maldororova

Z šestého Zpěvu Maldororova

pana Isidora Ducasse, Comte de Lautréamont

 

Postavy:

-         Maldoror

-         Bratr

-         Otec

-         Matka

-         První Markétka

-         Druhá Markétka

-         Třetí Markétka

-         Pták

I

Scéna: stůl s toaletní mísou, pod stolem nočník, dále kolébka, pět židlí zarovnaných vedle sebe, které budou sloužit rovněž jako lavička. Velká psí bouda, kterou stráží pes. Suspenzor. Přichází Maldoror. V rukou drží dítě zabalené do plen.

Maldoror:         Dejž nebe, aby divák, v této chvíli sveřepý, našel bez bloudění strmou a drsnou cestu truchlivými bahnisky tohoto příběhu plného jedu. A proto, duše nesmělá, zimomřivá/zbabělá a romantická, než vnikneš dál do neprobádaných pustin, jež se před tebou otevírají, zaměř své kroky nazpět a ne vpřed. Slyš dobře, co ti pravím: zaměř své kroky nazpět a ne vpřed! Pokud by ovšem divák rád svými žraločími křídly manévroval správným směrem, nechť vydá se cestou jinou, filosofickou a bezpečnější. Jeho chřípí, neúměrně rozšířené nevýslovným uspokojením a nehybným vytržením, nezatouží po ničem lepším v prostoru, který jim zavoní kadidlem a myrhou, neboť se dosyta nabaží štěstí…. Ale dítě, cožpak mne nepoznáváš? V několika slovech ti vyložím, jak jsem já, Maldoror, býval dobrý ve svých ranných letech, kdy jsem žil šťastně… stalo se/hotovo. Poté jsem zjistil, že jsem se narodil zlý: neobyčejný osud! A když tě teď, dítě s růžovým líčkem, líbám, chce se mi tvé tvářičky břitvou odříznout. Přesto ovšem musím zachovávat úsměv antické moudrosti. A právě proto jsem vzal nožík s nabroušenou čepelí a nařízl si oba koutky úst…  častokrát jsem se snažil rozřešit tuto nesnadnou otázku: co je hlubší, co je neproniknutelnější - oceán nebo lidské srdce? Pro nalezení odpovědi je vhodné nechat si čtrnáct dní růst nehty. Ach! Jaká to byla slast, hrubě tě, dítě, vytáhnout z postele a s široce rozevřenýma očima se stavět, že ti lichotně pokládám ruku na čelo, abych ti odhrnul tvé krásné vlasy. A pak, náhle, až to budeš nejméně čekat, zatnout dlouhé nehty do tvé měkké hrudi…   

Maldoror dítěti vyrve srdce.

 

zřejmě si tedy, mé nebohé děťátko, užiješ jen velice krátké hloubky srdce…

Maldoror srdce znovu vloží do dětské hrudi.

 

Maldoror:                     Piji tvou krev olizujíce rány… leč, je čas na odpočinek, mé dítě, utři své slzy a polož se do osvěžujícího spánku, poněvadž zítra vzejde nový den ozařující další průvod tvých pekelných muk…

Maldoror dítě uloží a zahájí trochu toalety.

II

Vstupuje bratr s plachým, vytřeštěným pohledem, rozcuchanými vlasy, na hlavě má čepici. Posadí se na lavičku. Špičatým dřívkem  zaryje do země,sní hrst hlíny a vzápětí ji vyplivuje. Pokouší se vstát, opře si hlavu o lavici,, nohy zvedá nahoru a znovu nemotorně padá – nedokáže udržet rovnováhu. V této pozici zůstává až do okamžiku, kdy mu Maldoror pomůže se znovu vhodně usadit. Maldoror ho drží za ruku a posadí se vedle něho. 

Maldoror : Kdo jsi, sladký příteli?

Bratr:               Bratr:   Já jsem syn, ale v příběhu tomto zejména bratrem budu!

Maldoror:        

                        Vzpomínám si, že jsem také býval synem, ale jednou, v den veliké žranice, jsem spolykal své tvůrce… no, to přeskočíme,… a ty, čípak jsi syn, milý bráško/něžný příteli? 

Bratr:               Bratr:   Josef, můj Genodárce, byl tesařem v ulici de la Verrerie.

III

Vstupuje otec. Je opilý a vrávorá. Upřeně hledí na stůl.

Maldoror:         Má ji jak z praku! To je on, ten Genodárce?

Bratr:               Ať smrt tří Markét padne na jeho hlavu a ať ho kanárkův zobák věčně klove do osy oční bulvy!

IV

Vstupují tři Markéty.

Otec:                Tři Markétky, mé dcerky, mé lásky, pojďte do otcovské náruče!

Otec udělá jeden vrávoravý krok kupředu, jen tak tak, že nespadne, tři Markétky mu přispěchají na pomoc. On je sevře v náručí a laská.

Otec:               Mé poklady!

Tři Markéty:     Náš Genodárce!

Otec:               Padněte mi do náruče vy mé klenoty. Bez smíchu nevinných Markétek by život byl jen krutým vorvaňem.

1M:                             Celý dům jen vyčkává tvůj návrat, marnotratný Genodárce.

                        Den je jediným dlouhým zpěvem naděje…

3M:                 …une ronde fleurie qui brille de nos voix cristallines et enfantines quand...

                        …jediným květnatým tancem, jenž se skví našimi křišťálovými dětskými hlásky, když…

2M:                

                        veselí rozeznívají tvé kroky, jež tě přivádějí k nám …

1M: plodům lásky Genodárce a Genodárkyně….

3M: my svorně chvějeme se v radostném očekávání   

Tři M:              …rodinné fúze

 

Otec:               Mé tři Markétky, ach, mé lásky…

Otec se zhroutí a zanedlouho začíná chrápat.

Bratr:               Ožrala.

2M:                 Bratře, nemluv tak ošklivě! Genodárce si za vše to dobro, jež kolem sebe šíří, zaslouží úcty.

1M:                 Je světlem rodinného krbu.

3M                  Je strážcem/opatrovníkem našich životů.

Bratr:               Křehká neviňátka, osud ještě neměl čas přehodit svůj temný závoj přes vaše modrá očka a já shledávám vás velmi naivními.

V

Vstupuje matka.

Matka:             Co je to tady  za hádky? A co Genodárce?! Je mrtvej?

Bratr:               Ožralej jako každej večer.

Matka:             Pomozte mi přece/sakra, odnesem ho do postele.

Všichni (kromě Maldorora) otce odnáší ze scény.

VI

Setmí se. Ozývá se otcovo řvaní.

Maldoror:        Odkud přichází tato čarovná píseň. 

VII

Vstupuje otec.

Otec:               Jsem špinavý. Vši mě žerou. Selata při pohledu na mě zvrací… snad abych se k nim přidal…

Otec zvrací

Maldoror:        Jaká půvabná medúza neúprosné a husté noci.

Otec:               Na týle mi jako na hnojišti roste obrovská houba. Zlá zmije mi sežrala pyj a zaujala jeho místo: udělal se ze mne eunucha, ta hanebnice. Mou řiť mi ucpal krab; povzbuzen mou trpností, střeží vchod svými klepety a působí mi velké bolesti.

Otec opět vyje/řve.(

 VIII

Vchází matka..

Matka:             Co je to tady  za řev? A co Genodárce?! Přišels o rozum?

Otec:               Svět ještě nikdy nespatřil ohromnějšího červeného slimáka, ale ve vodě se určitě udusí… ano, utopím ho! 

Otec se pokouší matku nacpat do nočníku

IX

Vchází tři Markétky

1M:                 Genodárče!

2M:                 Genodárkyně!

3M:                 Bratře, pospěš…

2M.                 …rychle poběž k nám

1M:                 …ať konečně nastane….

Tři Markétky:   …rodinná fúze!           

Otec:               Ach, jaká hrůza, odporní divocí pelikáni spolykali Markétky, ještě slyším jejich hlásky vycházející z hnijících útrob lidožroutských létavců. Mé dcerky, vydržte! Skrytá bohatství jsou ta nejcennější, rozpáráním žaludků těchto neblahých ptačích poslů dokáži světu navrátit věčné diamanty. Mé Markétky, vydržte! Pospěšme, dříve než se těm ptákům s plovací blanou podaří vzlétnout a Markétky tak navždy odnést do jejich hnízda hniloby.

Otec pouští matku a chopí se velkého nože.          

Otec se vrhá na Markétky.   

Bratr se postaví mezi otce a Markétky.

X

Bratr:               Hej, ty vražedný obojživelníku, nastraž své žraločí ucho!

Otec:               Kdo jsi?

Bratr:               Jsem ten, jenž dlí na trůnu z lidských výkalů a ze zlata, ten, jenž požírá mrtvoly, ten, jenž má dvojče, které nikdy neseznalo hříchu… jsem ten, jenž sám sebe zove tvým Stvořitelem.

Otec urychleně klesne na kolena.

 

Otec:               Z mých úst vzejdou jen barvité fráze o nesmrtelnosti duše a nevyzpytatelné vůli Prozřetelnosti, leč nikdy tě příliš/dostatečně (jamais de trop) nevynachválí. Co ode mne chceš, amen?

Bratr:               Chci nemožné: konečně rozjímat o světě ve světle krystalizovaného masa;………. pozorovat, za lidí, deformaci principů a mír mezi škorpióny; a dokonce ……   zahlédnout kormorána, chci, abys šel spát/abys dal pokoj upovídaný krobiáne/žoldnéři.

Otec:               Amen!

Maldoror:        Divoký králík před lovcem, moudrost před člověkem.

Matka:             Konečně tě opouští to zděšení, miláčku.

Otec:               Podivný vánek olepuje mou duši úzkostí… dopustil jsem se snad jakési neobratnosti?

Matka:             No co, právě se pokoušíš uškrtit Markétky! A ještě před chvílís všude viděl samý šneky!

M1:                 Však nadále nebeské těleso noční svými zlatými paprsky proráží poslední purpurová bouřková oblaka skomírající/mizející v chřadnoucí/ochablosti letní noci…

M2:                 Rozptyluje konečně elektřinou nabitou vlhkost, jež dosud rozdírá horizont majestátními ranami nafialovělé oranže…

M3:                 Odhaluje, pod jejími namodralými rysy/paprsky, výtoky/proudy dýmající země…

M2:                 Nastoluje klid noci a do svého království vpouští souznění mezi tvory lesů a světa

M1                  Svými hedvábnými pažemi skrývá pohnutí našich srdcí před ranami hromu a blesku…

M3:                 Veliký bratře, měsíční princi…

M2:                 Jsme ti tolik zavázány za to,..

M1:                             Žes dokázal ochránit…

3 Marguerite:   Rodinnou fúzi!

Bratr:               Nic nelze uchránit dokud Genodárce nepřestane pít.

Otec:               Já, trýzněný, vzlykám, cit… výčitka mi rozdírá kosti a svaly. Leč rozdrásané/potrhané sliznice vystavené nebi vysychají mnohem rychleji než břich rozřezaných psů ?????? tisíci běloskvoucích larev. Pouštní vítr již rozvíjí svůj pálivý jazyk uvnitř mého hrdla. Bleděmodrá krev, mám žízeň, pííííít!

Matka:             Ale manžílku, pro dnešek už snad bylo dost toho rámusu a vzteku, poďme radši na kutě/si lehnout.

Bratr:               Genodárkyně, ty můžeš uspat své s/vědomí v peří tvého polštářku. Jenže zítra…

3 Markétky:     Zítra…

M1:                 Genodárce vstane bez váhání…

M2:                 …zjeví se za svítání, krásný jako dvě dlouhá tykadlovitá hmyzí vlákna…

M3:                 …do zářivé svěží mlhy…

M1:                 …vypustí hukot svých průmyslových strojů…

M2:                 … ohoblovávajíce, ořezávajíce, opracovávajíce prkna a trámy

M3:                 …prodá svou těžkou práci…

M1:                 …a za svůj pot sklidí perly…

La Mère:                     …vždyť i na tomto pokladu si zakládá…

3 Marguerite:   …rodinná fúze.

Bratr:               Z toho drahocenného pokladu ale to prase utratí každý večer polovinu za opici.

Matka:             Sakra už, Genodárce nás přece všechny živí…

Bratr:               Málem rozpáral Markétky!

M1:                 Ale tys nás ochránil…

M2:                 …a z tvého slavného zásahu…

M3:                 prýští opět a znovu…

Bratr:               A/tak dost! Uvědomujete si vůbec, co by se stalo, kdybych nezakročil? Dokážete si to drama představit nebo vám tu scénu musíme zahrát?

Maldodor:        Hej otče, co bychom viděli, kdyby bratr nevstoupil do děje? Bůh uchovej, aby mě napadlo se ho vyptávat. Raději zůstanu v nejistotě, až tak je mi ho líto. Stejně by mi odmítl odpovědět, to je jisté: vylévat své srdce v takovém výjimečném stavu znamená trpět dvojnásob. Co bychom viděli?    

Otec:               Nechte mne odejít z tohoto hřbitova.

Kromě Maldorora všichni odcházejí.

XI

Vstupuje pták, který nese klec kanárka.

Maldoror:        Vzdálili se, aby o tomto hořkém dobrodružství mohli popřemýšlet. Nejvíce byl tímto plodem krvelačné představivosti jistě znepokojen Otec, mysl jeho bylať roztěkaná. Ten vyšší duch, jenž poučen ušlechtilou důvěrností vašich rad pociťuje jasněji malost lidstva i jeho bezpříkladnou bláhovost, smutně si opře zešedivělou hlavu o vyzáblou ruku a oddá se nadpřirozeným úvahám. Sklání před vámi kolena a uctívá vaši božskou tvář jako pravou podobu Všemohoucího. Sehnut nad propastí osudného otazníku teď bloumá v iluzích a duševní šalbě. ???????? nejistotou, egoistická radost z opilosti jej sune vpřed, avšak láska rodiny jej stahuje zpět, ještě jeden pokus, poslední záchvěv, rozhodnutí vyvstává, přestane pít, ????????

XII

Vstupuje otec.

Otec:               Toť znovuzrození, asymetrická metamorfóza mi rozpojuje/odděluje mozkovou tkáň, večer, jenž završuje pracovní den, zůstává nesmírně suchým, mé oko hypnotizuje krčmu na rohu, z hostince linoucí se výpary mi probodávají vůli… ne, odolám… ne, podlehnu… Zdá se mi, že ztrácím půdu pod nohama a i kdybych chtěl, nedokázal bych zadržet slzy. Představa po zemi poházených těl Markétek vyvěrá z ohromné propasti před můj zrak omámený křečemi doprovázenou horečkou… souží mne žízeň… jdu do první hospody/krámu/obchodu, kterou potkám.

Pták:                Dobrý den Josefe. Kterýpak dobrý vítr tě sem zavál? Také přicházíš kvůli ptáčkovi? Dnes, od chvíle, kdy se po městě jako smršť rozšířila novina o jeho příjezdu, se k mým dveřím sbíhají děti, ochotníci a další umělci s vytříbeným vkusem jako štěnice k mrtvole. Všichni přichází za úžasným/zázračným večerní rosa??? , všichni chtějí naslouchat jeho zpěvu, všichni se obdivují jeho prchavému půvabu, všichni studují jeho dokonalé tvary, všem učarovává kyticí vzdušných kavatin svého pěveckého nadání.

Otec poslouchá kanárkův zpěv jako hypnotizovaný.

Otec:               Určitě stojí celé jmění.

Pták:                Ano, samozřejmě. Ale tobě, člověku, jenž se od nynějška na věky bude střízliv, tobě náleží všechny klenoty Orientu, všechny královské poklady/výkupné, jež jsi kdysi utopil v pitkách, chop se jich, bez ostychu je investuj, vezmi si ptáka, kterého zbožňuje celé město, vezmi si jej, nechť se stane géniem tvého domu, symbolem znovunalezeného rodinného smíru. 

Otec bere klec, Pták odchází.

XIII

Vchází tři Markétky.

3 Markétky:     Naše oči prozrazují/vyjadřují vše.

M1:                 Učené záblesky…

M2:                 …sladší/lahodnější medu/než med…

M3:                 …vnikají/pronikají do našich myslí…

3 Marguerite:   …jako osvěžující vlna!

Všichni poslouchají kanárkův zpěv

Otec:               V mém srdci se usídlilo dobro a spravedlnost. Kanárek z toho udělal/mě přiměl k? veřejné vyznání víry.

Markétky uchopí klec. Otec odchází.

M1:                 Zlatavé peří/Peří ze zlata…

M2:                 …???????????? skvící se/třpytící se…

M3:                             … gotickou serenádou.

Markétky s pomocí židle pověsí klec na suspenzor???? Poslouchají kanárkův zpěv.

XIV

Přichází matka

Matka:             Mí andílci, kdo sou ty naštvaný lidi ňafající/štěkající u plotu naší zahrady jako nějaký vyhladovělí žraloci poblázněný menstruací mladých panen.

M1:                 Na březích/Od břehů všech…

M2:                 vztyčuje se plachet bezpočet…

M3:                 …z hradu Elsinor

M1:                 tajní vyslanci spěchají…

M2:                 …Veliký Chán zvěstí touto dojat jest …

M3:                 ????????nejneohroženější cestovatelé

M1:                 …náš balkón proměnil se v epicentrum…

M2:                 univerzálního melodického záření

M3:                 od chvíle, kdy mu trůní ten jedinečný…

3 Marguerite:   …kanárek.

Všichni poslouchají kanárkův zpěv.

XV

Vstupuje bratr.

Bratr:               Ach! Obloha budiž mi svědkem, že toto jsem vskutku nečekal.

Matka:             Synu můj, vždyť ani shakespearovský čarodějky nedokážou rozluštit všechny lidský osudy.

Bratr:               Kdo by však mohl předpovědět tak náhlou změnu Genodárcovy nálady? Přepadla ho mlčenlivost, jakoby si zachoval tajnou zášť proti pojmu povinnosti, která mu bránila počínat si, jak se mu zlíbí. Posílá mne sem s úkolem, aby klec i obsah její zmizely.

M1:                 Ach! My nedokázaly bychom snésti tíhu…

M2:                 …odloučení od tohoto zářivého klenotu…

M3:                 …jehož zpěv uchvacuje nekonečné obzory…

3 Markétky:     Zemřely bychom!

Všichni poslouchají kanárka.

XVI

Vchází otec.

Otec:               Chmurný/temný lenochu?????, proč tu ještě vidím onu klec, proč se ten kanár nadále vysmívá mé osobě!

Všichni poslouchají kanárka.

Matka:             Ale ty můj miláčku/hrdino, co ti to zase přelýtlo přes nos?

Otec:               Poslouchej, jak na mne pípá a pochechtává se mi, už to nestrpím, kliď se mi z cesty! Posmívá se mi a ponese za to následky.

Otec chce sundat klec z hřebíku, ale oslepen hněvem, sklouzne ze židle. Odře si koleno a chviličku si ho drbe. Dává si větší pozor, klec bere pod paží a zamíří dozadu do své dílny.

Matka:             Genodárče, ovládej se, co to děláš?

Otec:               Navracím jej do arogance jeho spirálovité solféže /krouživým pohybem!

Matka:             Přírodo! Přírodo! Krahujec trhá vrabce, fík požírá osla a tasemnice hltá člověka.

Otec ptáka rozdupnul podrážkou, zatímco kolem své hlavy točí řetězem, aby si ostatní držel od těla. Tesař odchází a hlučně za sebou zabouchne dveře. Matka a bratr se snaží udržet ptáčka při životě. Mezitím se tři Markétky chytí za ruce a tento živý řetěz se přikrčí vedle psí boudy. Matka pokračuje ve svém úsilí a drží kanárka mezi prsty, aby ho zahřála svým dechem. Bratr zděšeně pobíhá všemi místnostmi a naráží přitom do nábytku a nářadí. První Markétka vystrčí hlavu zpoza boudy.

M1:                 Je kanárek ještě živ?

Matka:             Ano dcerko moje.

První Markétka zmizí. Matka pokračuje ve svém úsilí, bratr zmateně pobíhá, vykoukne druhá Markétka.

M2:                 Je kanárek ještě živ?

Matka:             Ano dcerko moje.

Druhá Markétka zmizí. Matka pokračuje ve svém úsilí, bratr zmateně pobíhá, vykoukne třetí Markétka.

M3:                 Je kanárek ještě živ?

Matka:             Dcerko moje…

Třetí Markétka zmizí. Zavládne ticho. Matka a bratr si stoupnou vedle kanárka položeného na stůl. Je slyšet klekání, zavyje nějaký pes.

Matka:             Kde jsou Markétky, kde je krev mé krve.

Bratr:               Znaveny přestálým rozrušením, patrně spí.

Zvoní klekání, zavyje pes. Matka nervózně pátrá. Nakonec se sehne před boudou a nahlédne dovnitř (strčí tam hlavu). Zvedne hlavu.

Bratr přispěchá a marně se snaží vytáhnout Markétky zpoza boudy. Vydá se hledat nějaké nářadí, kterým by psí obydlí rozbil. Matka si o prkna láme nehty. Na pomoc jim přichází Maldoror a operace negativního osvobození je dokončena; rozštípaná bouda se rozevře na všech stranách a zúčastnění z trosek vytahují jednu tesařovu dceru po druhé, s námahou, protože je jde jen stěží od sebe oddělit. Po chvilce, kdy se všichni rozestaví nad těly Markétek matka odchází a bratr se znovu posadí na lavičku. 

Bratr:               Po operaci negativního osvobození má matka opustila zemi. Otce jsem již nikdy nespatřil. Co se mne týče, říkají, že jsem blázen a dovolávám se prý veřejné dobročinnosti. Vím jen jedno: že kanár už nezpívá.

Bratr pláče.

Maldoror:        Posluchač v duchu schvaluje ten nový příklad, který přispívá k posílení jeho odporných teorií. Jakoby měl člověk právo kvůli někomu, kdo se jednou opil, obžalovat celé lidstvo. Taková je aspoň paradoxní úvaha, kterou se snažím zavést do svého ducha. Ta však z něho nemůže vyhnat důležitá poučení vážné zkušenosti. Utiš se bratře, všechno zlé je k něčemu dobré. 

Vede bratra ke stolu.

Maldoror:        Korunuji tě za krále rozumných bytostí! Na tvůj sebemenší pokyn přispěchám; čerpej plnýma rukama z mé pokladny; patřím ti tělem i duší.

Korunuje bratra nočníkem.

Maldoror:        Na noc odložíš svou alabastrovou korunu na její obvyklé místo s dovolením používat jí; avšak ve dne, jakmile svítání ozáří města, vlož si ji zas na čelo jako symbol své moci. Tři Markétky ve mně ožijí, nehledě k tomu, že budu tvá matka.

Blázen o několik kroků couvne, jakoby byl kořistí rouhavého děsivého snu; rysy štěstí se zjevily na jeho strastmi zbrázděném obličeji; poníženě poklekne k nohám svého ochránce.

Bratr:               Od jisté události v mém mládí již nedokáži rozlišit dobro od zla.

Maldoror:        Potřebuješ právě Aghona. Starý oceáne, tvé vody jsou hořké. Je to přesně chuť žluči, kterou kritika vylévá na krásná umění, na vědy, na všechno. Závratné hloubky tvých propastí jsou jistě neuvěřitelnými studnami ???poznání, jejichž studium/zkoumání však lidem zůstává zapovězeno. Rybám… těm je to dovoleno. Buď pozdraven, starý oceáne, dobrou noc, drahý/milý posluchači.

Maldoror odchází, bratr zaujme jeho místo na trůnu, zvoní klekání, zavyje pes.

 

 

KONEC

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář