Jdi na obsah Jdi na menu
 


Je 1. leden, lásky nečas!

8. 8. 2016

 

Myslel jsem si, že to přepíšu ze šmíráku již dávno, ale teprve letos se naskytla ta pravá příležitost.

            Přátelé Rousovi měli přijet na Velikonoce k Martinovi do Jizerek na chalupu. A tak jsme si vymysleli, že budeme natáčet film ( to jako několik kolegů z muzea) a že Rousňáci budou v prvních hlavních rolích. No ale ze všeho sešlo, neboť jim ochořel děda tchán a tak jsme s Jitkou a dětma přemýšleli a vymýšleli, až jsme se přesvědčili, že pojedem na Velikonoce k babičce do Těchonína. Já jsem si vymyslel navíc pásový opar, ale to nic, rozhodlo se, že pojedem již ve čtvrtek ve tři hodiny vlakem na chalupu. Jitka má již třetí den starou dovolenou a tak je s dětma doma. A tak jsem si vymyslel služební cestu do Jablonce,  a když byla asi jedna hodina, tak Jitka telefonuje že si Adélka popálila ruku od žehličky a ať přinesu nějakou mast na popáleniny. Ve dvě hodiny, když jsem přišel domů, tak tam bylo pozdvižení, Lukáš byl sice oblečený a připravený s rancem, ale  Adéla chodila s popálenou ručičkou jako invalida. Tak jsem ji to namazal a zavázal, Jitka zatím sbalila do rance a vyrazili jsme poklusem, jako vždy, na nádraží.

            Vlak byl docela slušně zaplněný velikonočníma návštěvníkama.Měli jsme v kupé divnou paní se dvěma dětmi. Jitka zjistila, že jsme si nevzali klíče od chalupy a  nikdo  z nás neposlal telegram babičce že jedeme. Bude to pro ní překvapení, až v deset hodin zabušíme na chalupu. Taky jo, pes Felina ji musela probudit. Babička ač spala teprve hodinu  byla statečná, děti taky a tak jsme se šťastně dostali do postele.

            V pátek byl krásný den, babička šla do lesa na stromky. Jitka ráno s Lukášem do krámu na nákup a já s Adélkou jsme se šli podívat k dolním chalupám na domácí zvířátka a zároveň Jitce naproti. Vraceli jsme se přes kopec obhlédnout naše „Loupežnické doupě“ a  „spáleniště“. Adélka statečně šlapala do kopce a když jsme byly skoro nahoře tak už šla Jitka s Lukášem ze samky s nákupem. Hned jsme  Adélou  založili loupežnické ohniště. Než oběti došli tak jsme usmažili salám na ohni, promysleli ranč který, co by milionář tam na kopci postavím a šli jsme k chaloupce.

            Když odpoledne přišla babička z  lesa, tak jsme přemýšleli kdy přijedou Pražáci, mastňáci Rybáci, jestli večer a nebo až v neděli.

            A teď to všechno dopíšeme v úterý 24.dubna 1979.

Úterý.

            Mastňáci Rybáci samozřejmě přijeli o půl noci a ještě si přivezli strýčka Edu. Lukášovi se samozřejmě zdál sen o loupežnících.  Říkal, že on byl jeden loupežník, Milan druhý a ten dědeček Eda třetí. To nám  všechno vyprávěl až ráno. Tak a bylo to, ten strýček Eda Fido z Prahy byl úplně k ničemu. Ještě navíc dělal na stráni za chalupou kotrmelce jak se neudržel na nohou.

            Babička jen vařila a tak jsme šli s klukama do chalupy k tetě Ele na pomlázku. Bylo to výborné, kluci ( Milánek, Lukáš a taky Adéla) se naučili, Hody,hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý a když jsme jim pomohli, tak i „ slepička vám snese jiný“.

            U tety Ely se to obešlo bez obtíží, nejprve se ale koledníci zastavili u Kopeckých, tam bylo něco vajíček??? Pak u tety Ely, tam byl ještě pudink a nějaká hořká. Potom šli kluci s Adelou o barák níž a když vyšli tak volali „ tady vajíčka nemaj“ a každej držel prázdnou pěstičku a Adéla za nimi utíkala,“tak co koledníci,“ povídám a dál to již zapsáno není a je toho povídání konec.                                                                                                 

 

Přepsáno ze sešitu, ze šmíráku 2.1.2012.                                                                   

Táta.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

vzpomínky krásné

(Adéla, 20. 9. 2016 23:24)

.....vidím každý popisek místa, pohybu, času....najednou jsem zase byla s tátou...jako malá Adélka...a to dnes slavím 40....